ODMLKA – STUDIJNÍ A JINÉ POVINNOSTI

Tak jo, tenhle tejden byl nechutně učící  (jak jenom může bejt uprostřed léta v Římě) a odporně hektickej. Z tohoto důvodu byla zahájena odstávka. 

Menší podíl nesla i delegace z Čech. Tý samozřejmě předcházela příprava. Musela jsem zorganizovat speciální intenzivní kurzy pro Amíky (rozuměj kluky). Ve dne v noci probíhala výuka nejdůležitějších frází. Začali jsme větou (na žádost studenta podotýkám) „Chceš šukat?„, po neustálym opakování, spelování a dokonce grafickym znázornění, jsme museli přesedlat na větu „Chceš sex?„, vzhledem k tomu, že obsahuje globálně známý slovo. Přesto to bylo pořád „ses šuka“ a „ses sex„. No, chtěla jsem jim udělat radost, tak jsem je přitom nechala. V rámci zachování kultury komunikace a její udržení v mezích slušnýho chování jsem kluky naučila frázi „Čau buchty“ (čti „sau buttý„). Když buchty nakonec přijeli, stáhli kluci vocasy a moc z nich nevypadlo. Za to já to teď poslouchám pořád 😀

Jinak mi návštěva, v podobě Natálky, Sabky a Víti udělala radost. Konečně jsme vypadli k vodě. Pláž teda byla dost hnusná, drahá, špinavá a přecpaná. Budiž, někde lidi za koupačky v bahně platěj. A Víťa to všecko odnes 😀 Musel mazat zadky opalovacim krémem, poslouchat naše kecy o G bodu (sorry :D), musel nás nosit na zádech, když jsme mu na ně nečekaně skočily, protože nám v moři zavadila o nohu rostlina, musel jíst kus kus a musel přečkat i můj PMS – moje příjemný já.

Tak takhle mě ty kulíšci přijeli zabavit 😀

Víťa a jeho tough life:D

Zpět k učení. Tenhle tejden byl prostě studijní. Měli jsme napsat esej a udělat prezentaci o nějakym leaderovi. Já jsem navrhla Havla, abych si to ulehčila a kluci v domnění, že to bude o nějaký krvavý revoluci a drsnym přechodu k demokracii, souhlasili. To se pak divili, že naše revoluce byla Velvet 😀 Takže pak jsem poslouchala celej tejden kecy. Aby byl klid, napsala jsem tu esej. To samozřejmě dopadlo tak, že jsem nad ní strávila dva dny a nakonec jí jeden ten jouda vzal, všecko změnil a napsal po svym. Div, že nenapsal, že já i Havel jsme ze stejný země jako Borat (to se tady tak běžně povidá). Já jem pak na oplátku odmítla nacvičovat prezentaci (jako vážně?) a řekla jsem, že to nějak dáme. Samozřejmě, že na pokoji jsem se to drtila div ne nazpaměť, ale musela jsem toho šprta nechat tonout ve strachu, že nebudu vědět, co mám řikat a budu plácat pátý přes devátý. Naší prezentaci jsem nakonec začala slovy, že budeme prezentovat v češtině. Tak to vypadalo, že se zapomněl nadechnout.
Jako vždy jsem vsadila na to, že když bude hezkej zevnějšek, povrchní lidstvo se nebude starat o to, co se skrývá uvnitř. Vstávala jsem ráno o dvě hodiny dřív ne proto, abych se edukovala, ale abych se načesala. Pro jistotu jsem si pod prosvítající šaty nevzala nic, pro větší efekt. A kdyby bylo nejhůř, měla jsem v záloze to, co mi máma vtlouká do hlavy už od mládí, a totiž, předstírat, že jsem omdlela.
Po prezentaci přišel prostor pro otázky. Nějakej chytropr se mě zeptal, jeslti si myslim, že Havel byl pro post prezidenta kvalifikovanej. Tak jsem jim hned pustila, namísto odpovědi, video Klause, jak krade pero a video Zemana s virózou. A bylo po otázkách.

Hale ten kvalifikovanej tým.

Kromě eseje a prezentace se od nás samozřejmě očekávala i každodenní povinnost – tj. čtení. Se asi posrali, ne? Kdo na to mám mít čas při všech těch kamarádech, vínech, Římech a psaní esejí. No takže jsem samozřejmě nic nepřečetla. Jenže zrovna ten den se učitel rozhodl, opět, že je na čase mě zapojit (to mám za to, že jsem ho posledně – cituji – vyfakovala). Bylo to trapný, ale musela jsem přiznat, že jsem to nečetla, svedla jsem to na špatnej time management. Jenže kvůli tomu jsem ani nemohla opisovat při testu, když jsem přiznala, že jsem to nečetla. Tak jsem odevzdala prázdnej papír. Jsem tu za gangstera.

Aby toho nebylo málo, nasolil nám profesor na pátek ráno závěrečnou zkoušku. Řek, že bude tak na hoďku a půl, pro ty rychlejší 😀 To mě pobavil. Jedinej den na učení = čtvrtek. Ale protože se od náš očekává, že „budeme čelit výzvám„, přibyla nám další hodina na čtvrtek odpoledne (rozuměj 3 hodiny) s učitelem, kterýmu už vůbec nerozumim. A navíc párty (viz článek Kulturní noc). Takže nám na učení zbyly přesně dvě hodiny, během nichž jsme navíc měli připravit tradiční národní pokrm (bye bye knedliku) a pak doba po party, kdy jsme byli navátý. No, zkouška proběhla, mám jí za sebou. Řikal, že nikoho nenechá propadnout a vzhledem k tomu, že už ho asi nikdy neuvidim, tak se ani nemusim moc dlouho stydět…
________________________

Poznámka ze včerejší hodiny. Spíš taková lehčí řečnická otázka: Bože, kolik lidí musí odejít v průběhu hodiny na 10 minut pryč (bloumání po chodbách, shánění kafe, strkání hlavy pod kohoutek), kolik lidí musí zívnout 10x za minutu, kolika lidem musí padnout hlava ke straně, kolikrát se máme během 5 minut kouknout na hodiny, kolikrát si máme pobalit věci a nervózně poposedávat, jak velké je středně velké vejce a o kdy vlastně umí táta péct, aby ten sakra učitel sklapnul a pustil nás domu?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s