Na vyžádání jsem obdržela od římskejch kamarádů seznam věcí, který v Římě určitě vidět nebo určitě dělat. Samozřejmě mě seznam nechal naprosto chladnou, v klídku jsem si ignorovala všechny památky a jedla zpravidla v knajpách, který byly ve vzdálenosti „co bys kamenem dohodil“. Až do posledního tejdne, kdy mi ruplo v bedně a rozhodla jsem se, že je třeba vidět všechno (a vyfotit samozřejmě). Řekněme si to otevřeně, zatím jsem nepodala uspokojivé výsledky, co se týče pořizování fotografií vhodných k prohlížení po rodinném obědě). S Mexičankou jsme si teda řekly, že od toho momentu (kdy nás zachvátila panika) každej den splníme něco z našeho Bucket Listu
První jsme sfoukly věci s jídlem, to je snad jasný. Takhle to dopadlo
- Dát si kafíčko v Sant’Eustachio Cafè (zní to dobře, co?) – nebylo to dobrý, vůbec (ale já nepiju kafe)
- Dát si římskou Grattacheccu někde – je to normální ledová tříšť. Táhla jsem se přes půl města, ztratila se a přesvědčovala svůj doprovod, že to nemůžeme vzdát, abych si dala ledovou tříšť v „nejlepšim“ stánku, která chutnala jak na Sleťáku.
- Dát si něco dobrýho v nějakym konkrétnim snack baru – jo, tak to se mi smíchalo s tim předchozím. Takže to právě vytvořilo ten zmatek a já se ztratila. Spojila jsem dvě náměstí dohromady, z toho vzešlo náměstí neexistující. Takže já byla vevnitř, ale nevěděla jsem, že je to místo, který bych měla navštívit, a přesto, že jsem měla hlad a všecko tam vypadalo dobře a taky tam bylo narváno, já jsem si nic nedala. Kvůli drcenýmu ledu!
- Dát si zmrzku – dostala jsem tipy na nejlepší zmrzky v Římě, na nejvíc příchutí, na nejkvalitnější, na tu s nejdelší tradicí, na zvláštní příchuti – všecky jsem vyhodila. Jednak teda nejsem vůbec zmrzlinovej typ a jednak jsem si samozřejmě vybrala vždycky tu nejhorší příchuť.
- Dát si nejlepší pizzu ve městě – překonala jsem svůj odpor táhnout se někam ve čtyřicetistupňovym vedru hromadnou dopravou a jela na okraj města. Měli zavřeno. („avoid to eat pizza in the center“ – tak já rozhodně neavoid)
- Dát si cannolo siciliano (taková kremrole) někde – byla jsem líná a dala jsem si jí jinde. Sama sobě jsem nalhala, že se to počítá. Tak jako tak, byla to dobrá kremrole.
- Dát si tradiční kosher dortík v židovský čtvrti – ten byl fakt kosher
Vzhledem k tomu, že jsem ztratila důvěru svých přátel, nikdo už se mnou po žádných položkách z našeho seznamu chodit nechtěl. A nakonec už to nebavilo ani mě – utrácet prachy a pak všechno vyhazovat. Tak jsem to pojala po svým. Udělala jsem si vlastní to do list. Ten bych rozdělila na dvě částí: (1) publikovatelná; (2) absolutně nevhodná k publikování. Tady je ta publikovatelná:
- Líbat Itala (tak to se nakonec podařilo. Bylo to romantické. Přistoupil ke mně ve 3 ráno v klubu, upřel na mě své hluboké oči, na nic nečekal a strčil mi jazyk do krku. Vůbec mu nevadilo, že je nevítanym hostem a STRAŠNĚ slintal. Po odmítnutí se pouze otočil o 45° a svoje číslo zopakoval).
- Nipple piercing (to mi nějaká rozumná duše zakázala).
- Ožrat se s celou skupinou (udělat scénu a nic si nepamatovat, nebo alespoň předstírat, že si nic nepamatuju; mission completed).
- Strávit celej den v posteli (mám z pokoje výhled na svatopeterskou baziliku, takže jsem se nemusela cejtit blbě).
- Zpívat na karaoke noci (písničku, kterou jsem v životě neslyšela)
- Ukázat pravou tvář Báry Turazový ( – nervní vztekloun. To se celkem podařilo, přihodila jsem si nějakou tu vzteklou slzu).
- Ukradnout dopravní značku (To na tom seznamu bylo už od začátku! A přes veškerou snahu zůstala pevně v zemi).
TURY NA TÚŘE 