PŘED ODJEZDEM

BYDLENÍ: Vzhledem k tomu, že jsem zapomněla odeslat svojí žádost o kolej, vyvstal koncem srpna menší problém s ubytovánim. Ale tak, není nad trošku stresu, jak já vždycky řikám. Důležitý je, když vám vaši blízcí poskytnou podporu (No a co budeš dělat? A jak to uděláš? Ježišmarja a co když nic nenajdeš? Zavolej tam! Hale, nedá se nic dělat, zabal si baťoh a dneska si tam zajedeš, zejtra to seženeš a pozejtří seš zpátky. Mě z tebe bolí břicho. Já nevim, že nikdy nemůžeš udělat nic včas. Vem tenhle byt a nepyskuj. No a co, že je špinavej a nejspíš smrdí. No bóže, tak budeš dojíždět dvě hodiny do školy. Ty Barčo, a není to moc drahý? (…) ). Rozjela jsem to na všech kanálech, kdyby měli v Bruselu rádio Relax, donutí mě máma šoupnout reklamu i tam. Nejdřív jsem si, po striktním výběrovym řízení (chci bydlet s jižanama, moc se neučej, pařej, uměj vařit a jsou v pohodě) vybrala spolubydlící. To se ukázalo bejt jako chybnej krok. Bydlení pro 3 se, veřte nebo ne, shání trošku hůř. Po 8 dnech hledání bytů na 6 stránkách, nespočetně přeloženejch mailů z francouzštiny (to jsem nečekala) na Google překladači, ve chvíli, kdy už jsem byla jako děvka, která vezme cokoli, a po několikátym hození potenciálních spolubydlících přes palubu, se přede mnou jako dar z nebes zjevil byt. Vypadal ideálně, byl úplně novej, nový vybavení, dvě ložnice, obývák, kuchyň, zahrada, studentskej dům, cena naprosto tip ťop. Přesně pro mě a toho sexy Řeka, co si s nim píšu. Že je trošku dál od centra? Žádnej problém. Ne ne, nepotřebujeme ho vidět, berem, platíme. (K TOMUTO BODU SE VYJÁDŘÍM POZDĚJI).

BALENÍ: Fakt, že pojedu autem, mi trošku zatemnil mozek. Jasně, že potřebuju vlastní peřiny, polštářky, přehozy, hi-fi, vodnici, nádobí, chlast, knedlíky do foroty, 6 kabátů a nějaký letní hadry, kdyby se náhodou oteplilo (cha chá!). Oboustraná lepící páska? Jasně, hoď jí sem. Lívanečník beru (upozorňuju, že lívance neumim). No zkrátka, nějak se to kupilo a kupilo, až zprvu optimistický otec („Nebooj Bardiku, máme velký auto“) zbrunátněl a vykřikoval, že to není možný s náma, že se z toho posere, že to do toho auta nemůže nikdy nacpat, že má podvozek na zemi a podobná hesla. Podařilo se, ale sedačku jsem si teda nesklopila :-D. Vozu jsme se rozhodli využít k transportu vlastního kola. Táta mi prej z chalupy přivez epesní kolo po babičce. Když jsem ho šla obhlídnout, nemělo ani šlapky, ani sedlo. Šlapku ukrad pes. Otec se s radostí vydal do mužského ráje – ano, správně, do Baumaxu a s hrdým výrazem přinesl šlapky a sedlo nové. Na otázku, zdali sedlo není tvrdý, odpověděl, že je to snad jedno, že nebudu jezdit Tour de France. Když jsem mu řekla, že bydlim 9 Km od školy, nasadil trošku ustaranější výraz a mumlal něco o tom, že zkrátka vzal to nejlevnější, že není milionář. (ANO, I K TOMU MÁM CO ŘÍCT. POZDĚJI).

BOLENÍ: Můj odjezd nemůže probíhat v klidu. V den odjezdu, kdy si mám zabalit a loučit se svejma nejbližšíma, trávim x hodin po doktorech. Vzbudila jsem se v noci z bolenim břicha na straně, ale na tý, co skoro nic není. Takže divný. Jeden doktor mě pošle tam, druhej tam, nezajímá je, že spěchám, že mi letí letadlo za 3 hodiny (někdy je menší lež potřeba) a nadávaj mi, že snad zdraví je přednější. Tak mi berou krev, nechávaj mě čůrat do zkumavek (zkoušeli jste to někdy? Na nemocničnim záchodě? Když vás všichni vidí, jak si to přes čekárnu rázujete se zkumavkou? Na záchodě, na kterym není toaleťák? Ani odkládací plocha? Navíc zkumavku vlastně ani nepoložíte. Dovedete si představit tu prekérku – jednou rukou se oblíkat a v druhý, možná pochcaný a možná ne, držet zkumavku?) a, a to se mě teda velmi dotklo, vám strkaj prsty do zadku („Slečno Turazová, musíme to vzít pořádně, když nám odjíždíte“). Ano, mladej doktor. Povídá: „Lehňete si na bok…ne ne, sundejte si kalhoty…ano, správně, zřejmě i prádlo“. Víte…tohle je celkem potupná věc :-D. Dokonce mi zakázali opouštět prostory nemocnice a jíst. Tak jsem si šla dát do bufáče rohlík s paštikou, nasedla jsem do auta a odjela si koupit ořechovici. Diagnóza – nic nezjištěno (fakt div, že jim toho můj zadek moc neřek). Doporučení lékaře – nikam nejezděte. Díky kámo.

PrettyFullCar

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s