VSUVKA: RADOSTI STĚHOVÁNÍ

Nevim, jestli jsem se zmínila o tom, že nesnášim naše předchozí nájemce.

Moment, já jsem asi zapomněla hlavně na jednu věc. První tejden jsem v Bruselu potkala Itala, se kterým jsem se rozhodla navázat vztah. On se více méně nebránil a tak spolu už půl roku chodíme.

Já: „Zůstanu tu ještě na semestr. Nechceš tu taky zůstat?
Ital: „Tak jo.“
Já: „Nechceš bydlet dohromady, abysme ušetřili (😜) za nájem, když stejně okupujeme jeden byt?“
Ital: -dlouhá odmlka – „Tak jo.

Takže znovu od žačátku. Nevim, jestli jsem se zmínila o tom, že nesnášim naše předchozí nájemce. Vlastně jenom půlku z nich. Byl to pár, kterej se rozešel. Já nemám ráda – počkej si – překvapivě tu holku. Příčiny jsou jasný, Ital řek, že je sexy. Pak se trochu zpotil, když jsem se ho zeptala, jestli to vážně říkal mně. Odpověděl rádoby sebejistě, že jasně, že myslel, že dokážu ocenit holčičí šmrnc. Jo, to já dokážu, ale jsem radši, když můj kluk to nedokáže 😀 Pak radši řek, že to tak nemyslel a že to je misunderstanding.

Nicméně, kromě týhle, někomu by se mohlo zdát, že nesmyslný příčiny, existuje ještě další a to prudce racionální. Ta pitomá holka, říkejme jí Claire (ona se tak totiž jmenuje), mě nepozdravila. Měli jsme sraz v našem novym bytě a ona pozdravila jenom Itala a na mě ani nekoukla, a když odcházela, tak už si mě vyloženě vychutnala a řekla jenom Au revoir Luca!

Navíc jsme dostali dvoje klíče, z čehož ty moje nefungujou. Tak jsem usoudila, že jsou od týhle pseudo-francouzský mrchy. Takže první den mě Luca našel, jak sedim na obrubníku před barákem a brečim. 😀 Proč jsem brečela, to nevim. Asi proto, že jsem zvonila na naší novou sousedku a snažila jsem se jí vysvětlit, co se mi přihodilo za hrůzu. Vypadalo to asi takhle:

Já: Bonžůr, já nový (nebo já devět). Já byt. Já ne klíč (nebo zatlouct, nabodnout). Já dovnitř
Sousedka: (dlouhé ticho) – OK.
Uplynulo 10 minut a já stále na chodníku.
Já: Stejný monolog.
Sousedka: dflsd kdfsjk lkdfksbdg POLICE POLICE

Dál, pár opustil byt kvůli rozchodu, z čehož jsem já vinila samozřejmě Claire. Ukázalo se, že její bejvalej, sympaťák (což jsem nezapomněla zmínit), jí zahnul. To mi na chvíli vzalo vítr z plachet. Naštěstí ta mrcha nezaplatila za energie poslední měsíc, tak jsme zpátky u nenávisti. A představte si asi u jak velký, když mě to po x měsících donutilo sednout si k blogu a sepsat to.

Popis situace: V úterý jsem se po dnech, kdy jsme se chodili pást, rozhodla jít nakoupit potravu (procitnula jsem do kruté reality, že nikdo jinej to za mě asi neudělá). Jelikož nemám vůz, vyrazila jsem tramvají a pořád jsem přidávala do košíčku a přidávala, až jsem naplnila 6 ohromnejch tašek velikosti IKEA bag. Táhla jsem to domu a vypadala jako zvoník od Matky boží. Načež nám v pátek přišli přestřihnout elektriku. Moje paranoidní (a evidentně rasistický) já se rozhodlo neotevřít pánovi tmavé barvy pleti, aby se ho zeptalo proč zvoní a co chce, tak nám to ten pán přestřih. (A o to je stále velkým tajemstvím). Aby bylo jasno, neotevřela jsem proto, že ani po půl roce neovládám francouzštinu ani na úrovni batolete. A taky se mi nechtělo zvedat z gauče.

Musim říct, že v tý energetický společnosti pracujou pěkný vtipálci. Jasně, že v pátek už s váma nikdo nic řešit nebude, počkejte si do pondělí. Takže žádná elektrika, žádná teplá voda, žádný světlo, žádnej internet, žádný topení, prostě sakra nic a lednice plná jídla v hajzlu. Kdybych tenkrát ty igelitky hodila pod tramvaj, jak jsem zvažovala, alespoň by mi bylo mentálně líp! Dva dny jsem strávila na střídačku v našem iglú a noci v cizim bytě. Třetí noc jsme se rozhodli přespat v hotelu. Vybrali jsme si hotel v centru a předstírali, že jako budem turisti a užijem si to. Věděli jste, že v Bruselu je něco jako Red Light District? Akorát bez Red Light. Náš hotel je prostě v ulici plný kurev. Je pondělí ráno, spala jsem 4 hodiny, neboť náš hotel zřejmě slouží taky jako hodinovej hotel (a já jsem zřejmě taky považovaná za kurvu, ale takovou Pretty Woman, protože jsem tu už pár hodin a dostala jsem pizzu) a právě jsem se z elektro společnosti dozvěděla, že si máme podat žádost a po 48 hodinách někdo přijde a uvidí, co může dělat 😀

Hodný kluci. Myslim na všechny ty dobrůtky, který jsem si koupila a musim je vyhodit, myslim na to, jak nemůžu pracovat do školy (a jak já bych ráda!), myslim na to, že se další dvě noci nevyspim ve svý posteli a tudíž si Claire vysloužila v mym mobilu jméno Claire, the bitch a už spřádám plány, jak vyhodim ty její krámy, pro který si 3 tejdny nebyla schopná přijít. Je to přece všechno její vina, ne?

Hnízdečko 😀

DSC_0233[1]Tak takhle nějak to neprobíhalo 😀

Pretty young couple moving in new home.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s