Klapka! Stěhování 500 900!

Asi jsem vám nikdy nevyprávěla, jak skvělej mám čich na dobré bydlo. Dobře, na Kladně jsem se narodila, do toho jsem tenkrát moc kecat nemohla. Na znamení souhlasu jsem zřejmě udělala jenom velkej bobek. Co se mýho prvního bydliště týče, zajímalo mě akorát, jestli se dá čůrat na zahradě a na ulici hrát na policajty a zloděje. Tahle podmínka byla splněna, a proto nemám výhrady.

Pak to ale začalo nabírat otáčky. Z Kladna jsem to vzala do krabičky od sirek v Amsterdamu, pak jsem strávila tři životy v Ikee a pět životů montováním nalakovaný dřevotřísky, abych se po jednom rozchodu a třech nanosekundách stěhovala zpátky k mamince. Následně jsem se na jednu sezónu v porozchodovym šílenství ubytovala v králíkárně ve Špindlu, kde nás v jednom pokoji spalo 13 – slovy třináct. Tenhle pokoj nedosahoval ani těch rozměrů krabičky od sirek a od školy v přírodě se to lišilo jenom v tom, že nikdo nekontroloval, zdali někdo měl nebo neměl (spíš měl) koitus a namísto tatranek se rozdávala tráva.

Já prostě vim, čim zvelebit hnízdo a co je důležitý…

Pak jsem se šestkrát přestěhovala v Bruselu – o tom už je ale samostatnej článek – 9 z deseti stěhováků doporučuje. Ne, že by mě stěhování věcí, který se množej geometrickou řadou a pravděpodobně i dělenim tak strašně bavilo, spíš mě tlačila životní situace. Moje poslední stěhování jsem s váma ale nesdílela. Našli jsme vysněnej byt. Byl krásnej, obří, světlej, dvoupatrovej, střešní s delfináriem a žonglující fontánou a stál jenom dvojnásobek ceny, na který jsme se domluvili. Takže jsme byli rozumný a samozřejmě ho vzali. 😀 Zdálo se mi sice, že se ho nájemníci zbavujou až moc ochotně a přihazujou věci jako postel a gauč, ale říkala jsem si hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere a mnula si ruce. Odpoledne jsme nastěhovali všechny věci a pak to začalo…

Jedno z mejch kritérií bylo, že chci bydlet v rušnější čtvrti, abych se v noci nemusela bát jít sama domu. To se celkem povedlo. Když jsem se totiž odpoledne usadila na křeslo, projela tramvaj, za ní druhá, pak třetí a já jsem se natřásala jako na Power Plate od rána až do večera. Ráda bych řekla, že jsem se tak zadarmo zbavila celulitidy a díky vibracím si užila i trochu tý legrace, ale stálo mě to 400 euro, žádná erotika se nekonala a ďolíčky stále na značkách.

LRM_EXPORT_20180423_153924 – kopieTramvaje projíždějící pod našim bytem hovořily jasně…

Auta netroškařily a proháněly se nám pod barákem ve dne v noci. Ale to ještě z noci nebylo to nejhorší – jak se ukázalo hned tu první, ve sklepě byl celkem zajetej hudební klub. Takže bych ti Jarku musela odpovědět, že se mi první noc v novém bytě nic nezdálo. Jak odbila jedenáctá, začla diskoška a kolem šestý sedmý ráno nastal klídek a my jsme zase mohli vyndat hlavu z podpolštáře.

A bylo hůř. Pak totiž přišlo ráno. My bláhoví jsme si mysleli, že dospíme tu neplánovanou párty. Už už jsme se začali propadat do říše snů, když se ozvalo zvonění. Ano vážení, přes ulici sídlila základní škola s hřištěm. Škola plná dětí, který řvou, pískaj, vřískaj, zpívaj a vůbec vydávaj zvuky. A tak konečně započala epocha, kdy jsme ocenili 45 minutovou výuku a úplně nejvíc dvouhodinovky.

Abych to zkrátila, pak přišel atentát v Bruselu, ubylo turistů a pracovní situace nebyla zrovna příznivá. Já už jsem taky finišovala se školou, a tak jsme po tom, co jsme podepsali tříletou smlouvu na byt, po třech měsících zvedali kotvy. 😀 No jo, ale pronajmi byt ve městě, kde se po střechách proháněj hledaný teroristi, pod zemí duní techno, přede dveřma jezdí tramvaje ve dvouminutovejch intervalech a pod okny řvou děti! A aby toho nebylo málo, když už jsme začali hledat nový nájemce, za okny ložnice se objevilo tohle…

LRM_EXPORT_20180423_155148 – kopie

Přes protesty Itala, druhým jménem morálka, jsem ale pozvala zájemce na přesně vypočítaný čas někde po skončení školní výuky a před popracovní dopravní špičkou, pustila nahlas rádio a zatáhla závěsy, a tak se mohli další nájemníci radovat z toho, jakej skvělej kauf udělali. 😀 A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Anebo vlastně…


Pak proběhly nějaký dva byty v Amsterdamu. V jednom byla taková tajemná komnata, alias obří skříň obalená černou fólií uprostřed obýváku, z níž se vyklubala menší pěstírna marihuany vedena jakýmsi černochem, kterýho nikdo nikdy neviděl. Druhej byl královstvím gayů, kde to měli všichni heteráci těžký. Nakonec povídám:

„Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, piva a knedlíků plná, mateřskou péčí oplývající. Na všem budete míti hojnost a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům.“ Nebo něco takovýho…

A tak bydlíme tady. Je to rok, co jsme si řekli, že si vezmeme zrekonstruovanej a vybavenej byt dál od centra za dobrý peníze, abysme nemuseli nic řešit a ušetřili. A přesně po roce jsme konečně doškrábali a domalovali všechny zdi, dobrousili a dolakovali všechny dveře a okna a dodrhli podlahy starýho vinohradskýho předraženýho bytu, kvůli kterýmu jsme večeřeli hřebíky, strávili nespočet sobotních dopolední v Ikee a bezesných nocí přemejšlenim o tom, jestli prodáme radši ledvinu nebo dítě. Jsme chudý, ale šťastný a povídám – JÁ SE NEHNU!


EDUKAČNÍ OKÉNKO

Věděli jste, že… Brusel má vcelku svérázný umělecký vkus? Zde moje úlovky 😀

LRM_EXPORT_20180423_153655_1
SDSDF
BELGIUM-LIFE/EXPLICIT GRAFFITIS
LRM_EXPORT_20180423_153657
LRM_EXPORT_20180423_153654


A příště… zase nějaká pitomost 😀

 

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s