Brusel jako lokál

 Přemejšlela jsem, jak nejlíp vyvrátit to dogma o Bruselu – to, který známe z od Reye Korantenga, teda, že je to nudná bašta evropskejch institucí, případně bitevní pole džihádistů, i to, který se šíří napříč cestovatelskou komunitou, že je to nudný špinavý město, který nestojí za to navštívit. Nebudu vám lhát, v Evropě jsou určitě kouzelnější a (teoreticky) bezpečnější místa, který navštívit, ale pokud vám na zdi visí stírací mapa a vy máte obsendantně kompulzivní poruchu, pravděpodobně i na ten Brusel jednou dojde. A tak jsem se zamyslela a řešení je jednoduchý – představim vám Brusel tak, jak jsem ho poznala já a jak ho mám ráda. Jako lokál.

Turisticky je Brusel známej náměstím Grand Place, čůrajícím panáčkem, pivem a hranama. Pokud tu ale člověk pár dní zůstane a má oči alespoň trochu dokořán, odkryje se mu město živý, pulzující, přátelský, s bohatou kulturou. Vemte si to takhle: Když byste přijeli do Prahy, koupili si Trdelník za dvě kila od vietnamskýho prodavače na Staromáku, vyfotili si jak si někdo jinej před váma fotí zakrytej Orloj, oběd si dali na hlavní štráse na Václaváku za intenzivního dohledu někoho, kdo pravděpodobně utek z dokumentu od Třeštíkový, prošli v koloně na Karlovym mostě a vystáli si frontu jak na jatkách na Pražskym hradě, taky byste z tý Prahy taky nebyly tak odvařený. Podle mě jakýkoli město a jeho atmosféru dělaj lokálové a věci, co je baví a co oni maj rádi. (A ne, nemyslim na pani Milušku z Proseku s igelitkou plnou kočičích konzerv). Tak jak Prahu podle mě dělaj krásný výhledy a převážně letní aktivity po venku, jako popíjení u řeky, popíjení na vyhlídce, popíjení v letním kině, popíjení v parku, Brusel dělá víc než jenom jedno náměstí a čůrající mini socha v oblečku na jorkšíra. Tak se pohodlně posaďte a čtěte. A chraň vás ruka páně si nepřečíst mýho Turyvisora, až pojedete.  

  • Must see
  • Jídlo a pití
  • Noční život
  • Nákupy
  • Libůstky
  • Doprava

Must see

LRM_EXPORT_20180301_150559.jpg

Pokud jste v Bruselu pracovně, případně plníte školní povinnosti ( a v tom případě vás nenávidim), tak to máte přes den spočítaný a můžete rovnou skočit do sekce potrava, nápoje a noční život. Pokud jste vy ostatní chudáci skočili na špek Ryanairu, musíte si odbýt i turistický lákadla, když už jste tady. V průvodcích najdete na první stránce bezesporu Atomium. Možná si říkáte klišé, ale já bych ho nevynechávala. Je to symbol Bruselu a co byste si asi dali na Instáč, když ne to? #instatravel. Uvnitř navíc často bejvaj výstavy nebo zajímavý instalace. Jedinou nevýhodou je, že je, jak už název čtvrti napovídá, kapku z ruky.

LRM_EXPORT_20180423_153924 – kopie

Atomiu šlape na paty náměstí Grand Place. Oproti Staromáku vám fakt padne čelist a ne proto, že by vám ji někdo rozbil loktem. To je zkrátka a jednoduše Belgie na jednom hektaru. Náměstí navíc uměj belgičani využívat smysluplnym způsobem, takže na něm nenajdete obřího mluvícího tučňáka nebo třicet japonskejch turistů na elektro koloběžce, ale pořádaj se na něm koncerty, festivaly, taneční večery nebo světelný a hudební lightshow.  Světlo ale vyjadřuje národní náladu na lemujících domech, který bejvaly sídlem cechů a zachovávaj si jedinečnej ráz, pořád – ať už se koná gay pride, státní svátek, národní smutek, den Sv. patrika nebo mistrovství světa v nafukování ohřívací lahve. A jednou za čas se na náměstí objeví obří koberec z kytek. A vy ho nemusíte luxovat. Boží.

Kousek opodál od Velkýho náměstí čůrá Manneken Pis. Tam je asi nejzábavnější pozorovat, jak se přiřítí dav turistů, kterej zmateně kouká kolem, až jeden z nich zařve: „To je támhleto?“ Ano, čůrající panáček občas budí rozpaky, protože je to opravdu malej panáček s opravdu malym pindíkem. Ale čůrá, to mu nikdo neupře. Jinak to ale není žádnej třoškař, šatník čurajícího chlapečka totiž obsahuje víc než 700 kostýmů. A při zvláštních příležitostech čůrá alkohol. To je kabrňák! Tady je alespoň důkaz, že i s malym kašpárkem se dá dělat velký divadlo. Věděli jste ale, že v Bruselu je i čůrající holčička (Jaenneke Pis) a čůrající pejsek (Zinneke Pis)? To máte jako bojovku.

Mezi highlights určitě patří Mont des Arts, neboli pahorek umění. Čert ale vem umění – je odtud pěknej výhled na centrum města. A když by se někde v Bruselu řeklo u koně, bylo by to tady. Na koni sedí namísto Vendy Bertik, ale komu by to vadilo. Na vrcholu Hory umění najdete Royal Palace, kde sídlí kde kdo, kromě královský rodiny. (Asi se chtěla schovat, tak si postavila jiný bydlo víc v lesích, ale naneštěstí ho zase pojmenovala Royal Palace of Laeken, takže neodbytní poddaní je najdou i tady.) Je to celkem strategický místo, protože odtud můžete buď seběhnout do centra města, anebo projít přilehlym Leopold parkem, kterej je krásnej sám o sobě, a dojít až k evropskejm institucím. Ale k těm jindy.  

Z kostelů doporučuju i bezvěrcům jednoznačně kostel Sainte-Catherine, kde jsem s šéfem udělala deal, když bylo nejhůř a Baziliku Sacré-Coeur, která z každý části města vypadá obří, ale čím blíž jste u ní, tím menší se zdá. Čestný pionýrský. Je z ní dechberoucí výhled, takže nakonec asi obří je.

Tohle jsou v kostce atrakce, který byste si neměli nechat ujít,abyste mohli říct, že jste byli v Bruselu. #traveler. Ale nejsou to zrovna ony, který dělaj Brusel Bruselem, tak jako třeba dělá Eiffelovka Paříž Paříží, Big Ben Londýn Londýnem a obří tampón Brno Brnem. Musíte se zaměřit na maličkosti všedního dne, abyste poznali Brusel a abyste ho měli rádi. Začnu jídlem, jídlo maj rádi všichni.

Jídlo (a pití!) – konečně

20180128_131034.jpg

Je to tak. Brusel dělaj hranolky s omáčkami tisíce a jedné noci, wafle, ze kterejch vám vypadnou zuby jen když je vidíte, čokoláda, která teče proudem a pivo, který teče taky proudem.

Varování: Belgické hranolky jsou vysoce návykové. Nezačínejte s nimi. Belgičani by stopro trumfli i vaší babičku. Hrany jsou totiž třikrát smažený ve vepřovym sádle a můžete si k nim vybrat z nespočtu omáček. K dostání jsou samotný v kornoutku, anebo v bagetě spolu s masem. V tu chvíli si asi způsobíte cukrový kóma, ale zážitek je to možná lepší než leckterej sex.

Hranolky i wafle najdete určitě na každym rohu, ale ty nejlepší nabízí ve dne v noci Friterie Tabora a Friture de la Chapelle – pozor, tam si ale na snídani po pivním degustačním večeru nezajdete. Otevírá pozdějš.

Když už jsme u toho piva – znáte to rčení Kolik piv jsi zkusil, tolikrát jsi člověkem? Tim byste se v Bruselu měli řídit. Hned vám to město bude připadat hezčí. V centru se pořádaj nejrůznější beer tours, ale v podstatě se na ní můžete vydat sami. Buď si dáte v jedný knajpě degustační set, anebo prostě chodíte nazdařbůh a zkoušíte. V každym lokále maj fakt bohatej výběr a navíc edukovaný barmany, který vám poraděj a po skončení večera pomůžou na nohy. Malá rada: Pozor, ty procenta nejsou stupně!

20180128_140636.jpg

Stejně jako beer tours se pořádaj i choco tours. Pokud jste notorický závisláci na čokoládě, tak čoko prochajdu doporučuju. Projdete si 5-10 čokoládoven v centru města, ukážou vám, jak se čokoláda dělá, všude vám daj ochutnat a garantuju vám, že pak už si nikdy v celym svym životě nedáte ani kostičku. A je po problému.

20180128_120159.jpg

S dobrotama ještě nekončíme. Najednou se zdá Brusel jako ráj gastroturistů co? Ha! A tam já se rozhodně řadim. Belgie má jednu velkou výhodu – a to jest, že má moře a to znamená pravidelnej přísun čerstvejch ryb a jinejch mořskejch plodů. Taky jedno z národních jídel jsou mušle a dostanete je opět na sto způsobů. No, na sto ne, ale v restauraci Le Zinneke na 69 určitě. Na takový dobrý tři způsoby (ve vývaru, na česneku a na másle) minimálně je ale dostanete skoro v každý místní restauraci a za sebe vám doporučuju Grimbergen Brasserie Café nebo Le Bistro – Porte de Haal, kde je skvělá atmosféra, živo a v peněžence vám po večeři ještě něco málo zůstane. Mušle se servírujou, jak jinak, s hranolkama a skvěle se k nim hodí, jak jinak, pivo. 😀  Místní to často dělaj tak, že si objednaj z lístku několik jídel, který potom u stolu sharujou. Tenhle zvyk tak trochu po francouzsku se mi líbí a to hlavně proto, že já si většinou objednám nějakou děsnou chujovinu a navíc ráda ochutnávám všechno, co leží i se hejbe. Jedna z nejlepších lokálních restaurací (a zase cenově příznivá), která nabízí belgickou kuchyni v ryzí podobě, je Fin de Siècle. Nevíte, co si pod pojmem “belgická kuchyně” představit? Jděte to zkusit, nebudete litovat. Je to originální, je to dobrý, je to teplý.

Ačkoli maj belgický restaurace naprosto skvělou a nezapomenutelnou atmosféru, a to je něco, co mi v Praze plný zaměnitelnejch rádoby hipster lokálů docela chybí, najíst se můžete fakt dobře i na ulici. Tak třeba v Mer du Nord na náměstí Place Sainte-Catherine ( v centru) si dáte na stojáka rybu nebo krevetu a zapijete proseccem, ani se nenadějete. Je tam narváno v kteroukoli denní dobu a mořský potvory se upravujou přímo na grilu na ulici před vašima očima, ať je léto nebo zima. Tahle restaurace na stojáka má o kousek dál ještě bráchu, Fischbar Mer du Nord na Rue du Luxembourg 62 (hned vedle Evropskýho parlamentu) a to by se dalo popsat prostě jako nebe v hubě.

20180130_144619.jpg

Jak jsem psala v článku Chcete poznat svět? Vyrazte do Bruselu, v Bruselu žije 182 národností, tim pádem samotnej Brusel představuje takovej obří Eintopf. Díky tomu najdete v tomhle hrnci jakejkoli fastfood nebo jakoukoli restauraci, jaká vás jenom napadne nebo ani nenapadne. Kromě trapný japonský, turecký nebo polský kuchyně můžete vyzkoušet jídlo taiwanský, perský, kolumbijský nebo třeba tibetský zvlášť oddělený od čínskýho. I´m loving it.

LRM_EXPORT_20180406_125358[1]

To je samá večeře, ale co jíst zbytek dne? Ízy špízy. Co dalšího Belgičani převzali od francouzů, je vysoká kvalita a milion druhů sladkýho a slanýho pečiva. Brusel je doslova napěchovanej boulangeriema, pattiseriema a dalšíma žmapelinama a ráno je tak největší traffic ne na silnicích, ale před pekařstvím. Lidi kupujou croissanty nebo postrach každé ženy na sacharidové dietě – pain au chocolat. Podobně belgičani zfouknou i oběd – většinou si koupěj už připravenou bagetu a pořádný teplý jídlo si daj až večer. Bagetu, stejně jako jiný pečivo, koupíte všude, a nemusíte se bát, že si na něm jako tady vylámete chrup. Hodně tu frčí taky různý veggie bistra nebo buffety. Všudypřítomným kebabem nejvyšší kvality taky nic nezkazíte. Nakonec se říká “Špatný pták, který sere do vlastního hnízda…

Shrnutí: I když z Bruselu nejspíš odjedete se žlučníkovým záchvatem, nebraňte se tomu. Bude to stát za to.

Noční (i denní) život

DSC_0201

Jak určitě po MS ve fotbale ocenili místní obyvatelé, Brusel je hodně živý město. A nemusí se u toho zrovna čutat do míče. Je živý a vy oživnete s nim. (to bylo poetický, co?)

I když v Belgii neni počasí vždycky zrovna na koupání, belgičany to vůbec neodradí od jejich způsobu života a všeobecnejch radovánek. Rádi vegetí venku, ať je den nebo noc, pracovní týden nebo víkend, léto nebo zima. Snad jenom kdyby bomby padaly, ale ani tim si nejsem jistá. Pokud to počasí jenom trochu dovolí, vyrážej místní do parků. A těch je v Bruselu jako po dešti. Dělaj to, co se v parcích tak běžně dělá. Seděj na dece, tlachaj, užívaj si piknik, grilujou, venčí děti a jiná zvířata a někteří z nich onanují za keřem. Moje oblíbený parky jsou Parc du Cinquantenaire (nedaleko EU zóny) nebo Parc Elisabeth (s přilehlou obří Bazilikou). U královskýho paláce bych taky doporučila Parc de Laeken, anebo lesík Bois de la Cambre, známý jako Zelené plíce Bruselu. Zelené plíce si tam určitě přivodilo nemálo pubescentů, protože je to park fakt obří. Kromě užívání drog se tam ale dá dělat spousta jinejch věcí, jako půjčit si loďku na místním jezírku, jezdit na bruslích, na kole, longboardu a jinejch dalších dopravních prostředcích, který určitě zkoušet nebudu. Pro úchyly hotový ráj.

LRM_EXPORT_20180301_150627

Belgičani jsou nám naštěstí podobný víc, než je zdrávo – popíjí večer, popíjí v noci, ale pivo neodmítnou ani přes den. Nejen parky, ale i ulice, bary a restaurace jsou tomu uzpůsobený. Přes den se stolama a židlema zaplní klidně celá široká třída, večer se zase vyndaj ohřívadla a deky. Tohle je něco, co se mi fakt strašně líbí. Nikdo si nenechá večer zkazit něčim tak přízemnim, jako je špatný počasí. Tam se vlastně ani o špatnym počasí nemluví. Akceptuje se to jako holej fakt, kterej nemá co zasahovat do jinak pěknýho dne. Lidi tak v klidu venku posedávaj, popíjej dobrý pivo z hezký skleničky, pokuřujou a tlachaj. Hodně se tu taky hraje na afterwork drink, což se mi vlastně taky líbí. Člověk domů nejde naštvanej z práce, ale pěkně se z toho debila, co ho v práci tak s*** vymluví. Tam musej bejt šťastný manželství. 😀 Ideální místo na popracovní skleničku je náměstí Place du Luxembourg, který je takovym zápražim Evropskýho parlamentu. Tam to lidi asi potřebujou, protože je tam vždycky narváno.

DSC_0277

Teď konečně k tomu pivu! Kdo nikdy neslyšel o hospodě Delirium, ať se přihlásí, anebo ať radši mlčí navždy. Delirium je super cool bar, kterej smrdí jako oblíbenej lokál ve vašem rodnym městě, ale nabízí 3162 druhů piv! Ne, neupsala jsem se. Nabízí v první řadě piva z Belgie, ale hned ve druhý, třetí i desátý chmelovej mok z ostatních zemí světa. Je to jednoduše taková obligátní zastávka. Rozhodně ho doporučuju všema dvaceti, ale počítejte s tim, že je to docela turistická záležitost. (Na rozdíl od čůrajícího chlapečka tady ale všichni vědi, co maj hledat a nikdo neodchází zklamanej.) Jestli si ale chcete dát dobrý pivo a mít vážně autentickej zážitek, mám pro vás řešení. Chcete-li zůstat v samym srdci města, zastavte se ve čtvrti St. Gery, která je plná barů, restaurací, kaváren a taky lidí a zvuků (rostlin, hraček, zvířat). Můžete pozorovat ten povyk kolem a užívat si atmošku s pivem v ruce. O kousek dál je potom gay zóna (kolem ulice Rue du Marché au Charbon) a jak známo, gayové vždycky vědi, co je dobrý. Já vám ale sama za sebe doporučuju dvě místa, který nejsou úplně v centru, ale za to jsou to tepající centra plný života. Jsou to náměstí Place Flagey a Parvis de Saint-Gilles. Právě tady se to každej večer hemží převážně mladejma lidma ze všech koutů světa, který v Bruselu studujou nebo pracujou, a který se chtěj bavit. Posedávaj, jak jinak, venku, ale i vevnitř, nahlas se bavěj a smějou, často je doprovází živá hudba a na pípě i to nejobyčejnější pivo chutná jako božská mana. Alespoň mně to tak vždycky připadalo. 😀 Doporučuju obyčejný čepovaný blonde beer s plátkem citrónu. Nikdy vás tu neodbydou, a to i přes to, že točej asi tak dvacet piv za minutu. Všecko dostanete s komentářem a v poháru, jako by pití piva byl nějakej magickej rituál. A tam taky je.

LRM_EXPORT_20180301_151130

Nečekejte, že si tu koupíte pivo za dvacku, ale zase tady vám k veselý náladě stačej dvě. Jasně, že i tady v centru narazíte na hospody, kde je pivo za euro – i když nejde už úplně o takovej gastro zážitek. Ale znáte to, někdy prostě účel světí prostředky. V tom případě navštivte bary Celtica a Big Game. Chcete-li ale jedinečný místečko, radim vám – zatoulejte se. Párkrát se nám přihodilo, že jsme jenom tak zevlovali po centru (já převážně kvůli absenci orientačního smyslu), až jsme narazili na naprosto kouzelný místo, který jakoby by byl ze Země za zrcadlem. Nekecám a ne, nezastavili jsme se předtim na pár v Delíriu. Jednou se před náma jako v Půlnoci v Paříži zjevil bar Goupil Le Fol, kterej taky pařížskou putyku připomíná. Projdete malejma dvířkama a za nima chrupká v křesle majitel, jediná šmrncovní barmanka mluví jenom francouzsky a stejně tak menu je jenom ve francouzštině. Objednat si můžete víno, ale nedozvíte se předem, jaký přistane. Všude je přítmí a všemožný světýlka a svíčky ve svícnech, hrnečkách i v lahvích. Gauče a židle neidentifikovatelnýho stáří a stavu nejspíš někdo daroval, protože celkovej dojem je každej pes, jiná ves. S výzdobou na zdech a na stropě je to to samý, příčemž zeď ani strop nejsou skoro vidět. Atmosféru dokreslujou starý dobrý chansony. Prostor zaplňujou skupinky uvolněnejch lidí, který se dobře bavěj a jsou jednoznačně místní. Tuhle hospůdku určitě v průvodcích nenajdete, takže doufám, že zůstane našim tajemstvím a budete se k ní taky podle toho chovat. Plánuju se v ní zastavit při každý svojí budoucí návštěvě Bruselu.

DSC_0189 - kopie.JPG

A takovejch míst je v Bruselu hodně, tak se vydejte na lov. A kdyby se vám nechtělo, tak mám pro vás ještě jeden tip – loutkodivadlo pomlčka hospůdka Théâtre de Toone. Jaký to tam je, to musíte vyzkoušet, ale píše se, že je to jeden ze skrytejch pokladů města. A jak se tam dostat? Kdybyste mě mučili, tak vám to neřeknu, ale strejda Google poradí. 😀 Na živější večer potom doporučuju bar Roskam, kde bejvaj často živý hudební vystoupení a na hodně živou noc nedalekej klub Madame Moustache. Pokud se domu vrátíte s knírem, bude to ještě ta lepší možnost. Případně můžete zkusit klub Spirito, kterej je přestavěnej z bejvalýho kostela, což by mělo zaručit božskou zábavu. Nebo ďábelskou? Tak jako tak, courněte se po městě a zkuste se vyhnout úplnejm turistickejm uzlům (a shitům). Pak zažijete něco speciálního, co vám v Praze v Jamesu Deanovi nebo Cobře nikdo nenabídne. Pít se totiž musí umět!

Nákupy a pokupky

DSC_0156

Brusel je jako takovej bazar v původním slova smyslu. Najdete tam úplně všechno, na co si vzpomenete, protože horda lidí z celýho světa prodává hordu roztodivnejch věcí, který jsou často jak z jiný planety.

Neřekla bych úplně, že je to módní Mekka, ale Messina možná jo. Jako v každym velkym městě jsou tu ulice plný obchodů s oblečením a nákupní centra narvaný k prasknutí. Pokud je tohle váš cíl numero uno, rovnou vyražte do ulice Rue Nueve, najdete tam od Primarku, přes H&Mko, po značky, který vám udělaj do peněženky díru. Ale ta se vám může v Bruselu přihodit rozličnými způsoby. 😀

Ještě k tomu Primarku, to je kapitola sama o sobě. Obrňte se trpělivostí a naučte se zklidňovací techniky podle Thich Nhat Hanha. Místní muslimské ženy totiž prodělávají speciální výcvik na výkon teroristických útoků. Používají především tanky, zvuková děla a nášlapné miny – kočárky, řvoucí děti a jejich krámy. Když vejdete, je to jakoby přestaly úplně platit všechny fyzikální zákony. Ty ženský se množej dělenim a vy jako byste v prostoru ani fyzicky neexistovali. Tu vás přejedou kočárkem, tady vyrazej zuby ramenem, pokoušej vaši příčetnost vysokofrekvenčním řeve řevem svých ratolestí a dloubaj do žeber opodál sotjícíma manželama s rukama plnejma ramínek. Obštancujou všechny vchody a východy a děj se vůle boží. Nakonec v davu doplujete ve stylu stage divingu k barevnej špuntům na flašky za euro nebo deštníkům, který jsou zároveň nákupní taškou, koupíte si je a jste šťastný, že jste to přežili ve zdravý. Radim vám, rozmyslete si dobře, jestli vám ty spoďáry za euro za to utrpení stojí…

Moje úplně nejvíc nejoblíbenější místo v celym Bruselu je ale obří blešák na náměstí náměstí Place du Jeu-de-Balle. Koná se každej boží den, po celej rok, od 6 hodin od rána do 2, o víkendu do 3 do odpoledne. Dostanete se k němu od nikdy nedostavenýho Palais de Justice prosklenym venkovním výtahem, proběhnete kouzelnou čtvrtí Marroles, která je starobylá, ale živá s ulicema lemovanejma antikama a malejma galeriema, až dorazíte na trh s fakt jedinečnou atmosférou. Tam se můžete vydat na lov starožitnejch pokladů, ale i věcí do domácností a jinejch všelijakejch blbostí. Prodává se tu oblečení a boty, kabelky a všelijaký zavazadla, deštníky, hole, brejle, klobouky, obrazy, plakáty, vinyly, foťáky, kola, zubařský křesla, skleněný oči, roh z jednorožce a tak podobně. Belgičani a Bára se sem často chodí cournout o víkendu nasát tu atmošku, poklábosit a koupit si další věc, kterou určitě nepotřebujou.

LRM_EXPORT_20180301_150541.jpg

Ještě snad o něco lepší lokální specialitka se jmenuje Les Petits Riens. Je to síť obchodů, který prodávají použitý zboží v dobrý kvalitě – ať už se jedná o oblečení nebo vybavení domácnosti. To pak vejdete do jednoho obřího domu, kde v jednom patře najdete jenom gauče a křesla, v druhym stoly, židle a skříně, ve třetím nádobí, ve čtvrtym bytový doplňky, v pátym šváby a štěnice a v šestym domácího ducha a to všechno za hubičku. Pokud si teda potřebujete vybavit byt a nejste zastáncem sériově vyráběnýho nábytku z IKEA, budete mít pocit, že jste se ocitli v ráji. Vyberete si, co se vám líbí, ukážete si prstem a oni vám to naloží a přivezou. Já jsem se zuby nehty držela dřevěný sochy slona v životní velikosti a odmítala jsem opustit prostory. Nebyli to ale kluci z Les Petits, kdo mi zatnul tipec…

DSC_0191 - kopie

Tahle síť je navíc speciální tím, že je to vlastně jakýsi neziskový sdružení, který bojuje proti chudobě a sociálnímu vyloučení tim, že sbírá, třídí a prodává použitý věci. Na jedný straně nabízej práci mnoham lidem, který si ji z nějakýho důvodu nemůžou snadno najít a na druhý straně poskytujou lidem předměty, který je je ještě škoda vyhodit, za minimální cenu. Ode mě zaručeně palec hore. (Od stěhováku palec dole).

Jako jsou u nás Vietnamci, v Belgii je velká spousta prodejců z Blízkýho a Středního východu a tihleti mouřeníni, narozdíl od našich už zlenivělejch prodavačů se zeleninou pochybnýho stáří a původu, nabízej tu nejlepší zeleninu a ovoce, vždycky maximálně čerstvý a všechno, na co si jenom vzpomenete, včetně ořechů a koření. Předpokládám, že mají nějakej deal se dvanácti měsíčky, protože jinak si to neumim vysvětlil. Kde tyhle kluky najdete vám ani psát nebudu, protože jsou doslova na každym rohu.

V každý čtvrti se potom navíc pravidelně několikrát konaj lokální farmářský trhy, kde najdete to nejlepší, nejčerstvější a nejorganičtější. 😀 Je to další věc, která charakterizuje Brusel – je tam tolik venkovních trhů, že si každej den můžete dojít pro čerstvou baštu a užít si s bábama na trhu tu atmosféru. Každej takovej trh potom promění šedivou betonovou placku v oázu. No dobře, to přehánim, třeba oázou klidu byste to nenazvali, ale takovou hlučnou zábavnou plackou jo. Tyhle trhy přesně reflektujou výhodu multikulturní společnosti v Bruselu, protože italský klobásy prodávaj opravdový Italové, francouzský sýry opravdoví Francouzi a ruskou vodku opravdoví Poláci.

Pokud vám to pořád nestačí, zajděte si na trh ve čtvrt Schaerbeek na ulici Rue de Brabant, což je arabskej trh, kde opravdu většinu kupujících a všechny prodávající tvořej arabové. Co se vám doteď nepodařilo najít, tady najdete určitě. Od jídla, přes záclony až po manželku. (A to ani moc nekecam, protože o pár kroků dál je lokální Red Light District). Jste-li jako květinové děti zastánci volné lásky a  cigárka z mariánky, tady na tý adrese jste správně. Ale mějte se na pozoru, s lokálníma dealerama neni radno si zahrávat, proto při nákupu drog postupujete se vší opatrností. 😀 Beze srandy… a večer bych se tam sama taky neproducírovala.

A jako tečka na závěr nákupní kapitolky – Belgičani naprosto překonali globálně se šířící davové šílenství po Lidlu a jeho produktech. Oni totiž vynalezli ještě něco lepšího, jmenuje se to Colruyt. Vypadá jako sklad Baumaxu, ale nenechte se odradit, protože garantuje nejnižsí ceny, množstevní slevy a ekologický přístup. (A dobrý vínko za pakatel)!

A ted ty opravdový must see a moje tipy aka libůstky

V první řadě bych chtěla zdůraznit, že všechno, co bylo v sekci stravování a zevlování po venku jsou první na seznamu must see a must do.

Znáte ten příběh o tom, jak je kluk s velkym pindíkem a kluk s malym pindíkem a ten kluk s velkym pindíkem si myslí, že se nemusí snažit a ten s malym dělá všechno proto, aby vykompenzoval svoje nedostatky a nakonec strčí toho s velkym pindíkem do kapsy? Ne? To nevadí. Takhle nějak funguje Brusel (třeba ve srovnání s Amsterdamem. I když ten má minimálně fakt velký koule). Mezi místní libůstky je pořádání nejrůznějších speciálních akcí a festivalů po celym městě. Najdete tu food festivaly v parcích, který ze samotný povahy města a jeho obyvatelstva musej bejt prostě eňo ňuňo a jsou rozprostřený v období od jara až do podzimu. Food festivaly jsou zároveň drink festivalama, o tom žádná, ale každej říjen se tu koná speciální svátek pro všechny milovníky vína, festival jménem Megavino. Je to dost trefnej název, protože vypijete fakt mega vína. Na začátku zaplatíte asi deset euro, vyfásnete skleničku a takovou taštičku na krk, kam si tu skleničku můžete pověsit a neunavit si ze všeho toho poponášení skleničky od stánku ke stánku ruce a koštujete, zatímco nějaký trubky vedle vás ten lahodný mok plivou do plivátek.

Samozřejmostí jsou i hudební festivaly, který se konaj během celýho roku, a který maji vždycky skvělou atmosféru jednak proto, že hudbu nenapsal Michal David, (a musim uznat, že tihle Belgičani maj fakt dobrej hudební vkus), a taky proto, že se vetšinou konaj ve speciálních lokalitách, jako je třeba náměstí Grand Place, nebo u říčního kanálu (ha, jako ten Amsterdam!) nebo třeba u takový fejkový místní Brandenburský brány spolu s videomappingem. A když jsem u toho, i Brussel propadl šířícímu se trendu light festivalů a můžu vám říct, že to stojí za to. Bejvá většinou na konci února, ale víc tady >> https://visit.brussels/en/sites/bright. Jinak klasika Tattoo convention, Brussels Pride, Zombie Parade a všelijaký blbosti, na který si vzpomenete (i nevzpomenete, jako třeba festival kapustiček).

Co je mezi lokálama ideální místo na drink při západu slunce nebo první rande, je Parkoviště 52. Je to taková zábava po Kladensku :-D. Prostě je to poslední patro parkoviště v centru, ze kterýho je výhled na město, a ze kterýho se v létě stává bar. A vůbec stojí za to před návštěvou obhlídnout na internetu rooftopy, který se často pro letní sezónu měněj. Shora totiž vypadá každý město dobře. 😀 (Dejte si ale pozor, protože já jsem jednou zůstala na Parkovišti 52 uvězněná se dvěma osobama mužského pohlaví a z toho stresu mě chytla akutní střevní příhoda. Zažili jsme všichni tři horké chvilky, ale od tý doby si vždycky pohlídám únikový východy a toaleťák v kabelce. A to je i moje rada do života vám).

DSC_0505

Další takovou typicky letní aktivitou jsou letní kina. Ačkoli my jsme v tomhle outdoorovym sledování filmů (a vůbec outdooorvym dělání čehokoli) přeborníci, už i do Bruselu dorazily výdobytky moderní civilizace. Od června do září tak nově organizuje promítání pod širým nebem centrum výtvarného umění BOZAR, anebo si můžete zajít během celýho roku do Café Des Halles Saint-Géry (ta centrální pařící čtvrť), což je stará přestavěná trhovní hala, kde se přes den chilluje v křeslech a hrajou hry, večer posedává v lehátkách a sledujou se filmy a večer se nesedí nikde a prošoupou se střevíce na koncertě nebo na party.

Do kina se dá jít samozřejmě i normálně, po městě je jich spousta. Můžete vyrazit i do divadla, ale ověřte si, v jakym jazyce hrajou. Stoprocentně to nebude ten, kterym zrovna mluvíte. Belgičani, alespoň ti, který žijou v Bruselu, si celkově hodně potrpěj na umění, stejně jako francouzi. Takže se po městě neustále koná strašná spousta výstav a je tu hodně opravdu hooodně (já je musela projít) muzeí. Pokud jste tu jenom skok, tak doporučuju MIMA, ale to jenom, pokud vás zajímá současný umění. Jinak Brussel hostí výstavu třeba Reného Maggrita nebo opravdovou klasiku. Všechny probíhající kulturní akce můžete sledovat tady >> https://agenda.brussels/en, včetně standupů, koncertů nebo živý hudby v putykách. Co tam ale nenajdete jsou vystoupení pouličních umělců, ty si musíte po ulicích najít sami. Třeba budete mít štěstí jako já. Představuji vám Monsieura Delmotta. Tadáá

To mi připomíná, že jsem vás lákala do Red Light District a nic jsem vám k tomu neřekla. Musim vás hned varovat, neni to tak prominentní zóna jako v Amstru, ale služby tam nabízej stejný a každý zboží má svýho kupce, že jo. Takže – najdete ji za jednou počůranou zdí vlakový stanice Gare du Nord. >> info hýr https://www.brussels.info/red-light-district/m

Jedna hodně speciální věc, kterou lze v Bruselu dělat, je návštěva královskejch skleníků Royal Greenhouses of Laeken. Nepředstavujte si bakelitovej skleník u babičky v zahrádkářský kolonii s jednou okurkou, tohle je fakt něco. Je to jedna gigantická botanická zahrada s rostlinama z celýho světa a vážně vážně doporučuju si tu úděsnou frontu vystát. Já se o tý frontě nezmínila? Aha. Tak ta se tam tvoří, protože skleníky otevíraj jenom v úterý a v dubnu. Vlastně jenom v dubnu a to konrétně na tři tejdny. Doporučuju zkontrolovat předem.  

A vůbec pro všechny akce, který se v Bruselu konaj, prostě sledujte městský webovky https://visit.brussels/en/, kde najdete ty nejaktuálnější informace o tom, co se ve městě děje i neděje. A nebojte, nejsou tam jenom informace pro rodiny s dětmi o hromadný jízdě na poníkách. Každej si tam najde to svý.

Jestli vás nějaký pití piva a cpaní se od rána do večera neuspokojí a máte neodbytnou potřebu se hejbat i na dovolený, mám radostnou zprávu i pro vás (divňouše). Jak se v Bruselu děje všechno venku, děje se tam i sport venku. Hodně se k tomu používá apka Meetup, která lidi sdružuje k různejm aktivitám. Můžete si tak chodit cvičit s lidma jógu do parku, venčit psy, chodit po městě a fotit, procvičovat cizí jazyky a tak dále. Radostná zpráva pro alkáče – na párty to jde využívat taky. Tahle apka tady překvapivě dobře funguje, protože do bruselu jezdí hodně lidí kvůli práci nebo škole a často se tak můžou cejtit osamělí. No a tak nebrečej doma v koutě, ale vezmou společenskej život do vlastních rukou a šup, už maj kámošů, že nevědi, co s nima.

To je ale furt léto a jaro a zima žádná. BXL, jak se hlavnímu městu Belgie taky řiká, nezůstává pozadu ani v zimě. Ba naopak! Konaj se tu samosebou vánoční trhy, ale s ohledem na nekřesťanské obyvatelstvo se jim neřiká vánoční trhy, ale Plaisirs d’Hiver, neboli zimní radovánky. 😀 Jejich symbolem neni nikdo jinej než pan tučňák. Ale jinak se teda vánočním trhům až moc podezřele podobaj. Celý město je totálně přesvícený a musim říct, že tam to teda uměj. Snad na každym náměstí jsou stánky s jídlem, všude se line vůně svařáku a smrdutýho sejra, lidi bruslí na ledě mezi domama a na Grand Place propašovali dokonce i stromek. 😀 V tuhle dobu je náměstí Grand Place fakt kouzelný, protože se každej večer koná světelná a hudební show, což je spolu s tou vánoční atmosférou prostě žůžo. Vždycky v prosinci se kolem vánočního stromu sejdou vyšňořený páry, ale i turisti v kuliších a tancuje se valčík kolem dokola. My tam byli a bohužel nás u toho natočili. 😀 Právě díky takovejm, jako jsme my, je to sranda. Pokud vás na tanec neužije, můžete si zajít na ruský kolo, ze kterýho je krásnej výhled na vánoční město, anebo si dát prostě smrdutej sýt v rohlíku. Doporučuju však v tomto pořadí (z vlastní zkušenosti).

No a Silvestr, ten je tady doslova spektakulární. Kromě skvělý světelný show to je jedno velký dobrodružství, protože nikdy nevíte, jestlii to, co vedle vás vybouchlo je rachejtle, nebo Abdul. 


No, tak to je tak v kostce všechno.

Ještě bych to měla shrnout a říct vám, že Belgičani jsou strašně příjemný a usměvavý lidi, který jsou vždycky připravený vám pomoct a to ani, když nechcete. Když jsem dorazila do Bruselu a koukala jsem jako ztracený štěně, nějakej procházející pán se mě hned ptal, jestli nepotřebuju pomoct. Mně to přišlo tak podezřelý, že jsem si akorát přitáhla kabelku k tělu a odkráčela rychlym krokem pryč. 😀 Oni jsou milý i třeba v takovym MHD! Nikdo se s váma například necpe neustále do tramvaje za používání cepů a mlatů. Jo to mi připomíná! Ještě! ↓

Doprava

LRM_EXPORT_20180301_151159.jpg

Nemusíte se obávat, po BXL se dostanete všude pomocí MHD, maj skvělý pokrytí – i do největších prdelí jezděj busy a tramvaje a metro je srozumitelný. Celkem. Až na jednu vypečeninu. Jedna linka totiž jezdí dokola, na plánku metra ale dokola namalovaná neni a navíc se každej ten konec jmenuje jinak. No tak nic, teď jsem se koukla a na plánku skutečně namalovaná dokola je 😀 To nic ale nemění na tom, že výchozí a zároveň konečná stanice nese dva názvy – Simonis a Elisabeth. Kdo se v tom má vyznat? 😀 Víte, co mi to přivodilo problémů? 😀

Kupování lístků neni žádná věda – jako u nás. Buď u příjemný pani ve stánku nebo v automatu, kterym propadávaj drobný. Tam ale můžete zaplatit kartou, takže no stress. Jeden lístek stojí 2,10 €, ale doporučuju vám koupit si na 5 (8€) nebo 10 (14 €) jízd nebo rovnou  na 24 (7,50 €) nebo víc hodin. Všechny informace tady >> http://www.stib-mivb.be/article.html?_guid=d0707200-2683-3410-479e-b21a51d668f0&l=en

Dost lidí tu taky jezdí na kole, ale nepředstavujte si žádnej cyclists friendly Amsterdam jako já. Je to trochu punkový. 😀 Ale! Jestli máte rádi dobrodružství, tak se určitě vyzkoušejte po městě pohybovat na  bicyklu. Maj tu jejich vlastní Rekola, který se ale jmenujou Villo! a jsou žlutý. Všechno tady >> http://en.villo.be/How-does-it-work. O cestování na kole už jsem taky psala v článku s příznačným názvem Nenávidíme Brusel.

20180128_163738.jpg

Ještě by vás mohlo zajímat, jak se dostat z letiště (pokud teda zrovna stojí a nevybuchuje) do centra. Uklidnim vás, na to, co vybuchuje, to s Ryanairem nelítá. Lítá to na takový mini letiště v Charleroi, který byste si klidně mohli splést s autobusovym nádražim. Je to tam totiž samej autobus a letadlo žádný. Ale dostanete se sem za hubičku, já jsem kolikrát letěla i za 4 stovky, a jste tu za hoďku a čtvrt sakum prásk. Jediná nevýhoda je, že jste tak hoďku od centra a musíte se tam teda přepravit shuttle busem. Ten rozhodně doporučuju koupit včas, protože pak stojí jenom 5 €, zatimco na místě 19 €! Kdo by chtěl jet autobusem, kterej stojí jako letenka?! Lístky se kupujou tady >> https://www.brussels-city-shuttle.com/en/#/

A jak už jsem zmínila, Belgie má hodně dobrou vlakovou síť a od Bruselu je to všude, co by kamenem dohodil. Takže se vůbec nebojte dát Bruselu dva dny a zbytek si užít v takovejch perlách, jako jsou Bruggy, Gent nebo třeba Waterloo. O výletech po Belgii a mimo Belgii už jsem psala, tak se můžete inspirovat tam. 🙂


Končim… kdyby mi takhle odsejpala diplomka. Dyť je to skoro stejně dlouhý 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s